Blízký přítel a dýmkař prahne po pravé Sámské kukse, můžu mu přání splnit a koupit jí, ale to by nebylo ono. Koneckonců tu má v dnešní době kde kdo.
Tak jsem sáhl po materiálu, ke kterému máme oba blízko a to k briaru.
Našel jsem v dílně jeden obří špalek a začal strouhat.
Strašná práce, přece jen je to tvrdé, jako šutr.
Když jsem začal vyhlazovat dno, objevil se kaz, naštěstí jen velmi mělký. Zacelil jsem ho lepidlem, které je vhodné na styk s potravinami a mělo by vydržet i horký nápoj.
Uvidíme, jestli to briar zvládne, když ne, bude pořádný popelník do klubovny.
Povrch jsem zvenku namořil pomocí velmi tmavého výluhu z čaje, povrch natřel lněným olejem, po zaschnutí zatáhl včelím voskem a to vše řádně rozleštil.
Na ozdobu jsem použil kousky parohu.