Visák

Po velmi dlouhé době jsem dělal dýmku určenou přímo pro mě. Ten nápad ve mě dlouho zrál
Ve své sbírce dýmek mám i jednu dýmku s rodinnou historií a to klasickou Prosečskou krakonošku,neboli visák. Kouří se mi z ní dobře,ale na přenášení je to dost nepraktické, protože to má cca 30cm a rozebírat ji na prvočinitele se mi vzhledem k jejímu věku moc nechce. Není to sice žádná rarita,ani výstavní kus,ale máme jí v rodině dlouho a mám k ní vztah.
Proto jsem se rozhodl si vyrobit něco praktičtějšího a vhodného i na přenášení.  Na zakouření jsem jí dal archivní Dunhill Nightcap na Basínových narozeninách a už na prvním kouření jsem si pochutnal.
Pojmul jsem ji jako takového mutanta mezi klasickým visákem a kalabaškou. Spodní díl-koleno je ze spodu vydlabaný a vzniká tam prostor pro ochlazovýní kouře,kterému pomáhá i masivní hliníkové dno.

 
Náustek jsem nechal záměrně v plné tloušťce,aby byla dýmka dostatečně masivní a navíc se mi to tak líbilo, jak to plynule navazuje na koleno a na konci je prudký ohyb, díky němuž dýmka nádherně visí z pusy a proto nevyžaduje moc pozornosti.Vičko je jední z pěti zakoupených jako nepoužité na burze.

Na dýmku jsem použil carré z první zásilky briaru,ale špalíky neměli patřičnou velikost,tak jsem musel udělat krček z akrylu. Krček je vlepen do dýmky na hliníkovém čepu,který zasahuje až do komory, která má poctivé vrtání 21x43. Už první kouření bylo krásně chladné a moc se těším,až si v ní latakie pořádně sedne.